22.07.2021 / 17:30
Oba2
Petr Stanický
Jakub Berdych Karpelis
Výstava Oba2 představuje tvorbu dvou výrazných tvůrců pohybujících se na rozhraní vizuálního umění a designu. Oběma je vlastní přirozenost toto rozhraní překračovat, a naopak robustním gestem a mnohdy silnou materiálovostí otevírat nové významy a souvztažnosti v našem každodenním světě.
Výstava je průřezem aktuální tvorby obou umělců. Reaguje i na výrazné místo architektury Rosenfeldova paláce a rozvíjí další možnosti jejího vnímání.
Petr Stanický (*1975, Přílepy) U začátků Stanického uměleckého vzdělání stojí silná skupina sochařských osobností. Mnoho z nich vyučovalo na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde Stanický navštěvoval v letech 1993-2000 nejprve ateliér sochařství, později ateliér Sklo v architektuře. Toto prostředí zanechalo v jeho tvorbě své otisky. Vedle Kurta Gebauera, to byl především Jiří Beránek, Marian Karel a tradice neokonstruktivistické nové citlivosti, jejíž generace v osobnostech jako byl Stanislav Kolíbal nebo Dalibor Chatrný stále ovlivňovaly pojetí tehdejšího českého sochařství. Vedle nich ovšem navazuje tvorba Stanického na výraznou stopu autorů českého skla, jako byl Stanislav Libenský a Vladimír Kopecký.
V rámci svých zahraničních stáží a studií na Edinburgh College of Art a Rhode Island School of Design se Petr Stanický seznámil také s prostředím britské a americké umělecké scény. V roce 2005 pak nastoupil jako doktorand na Academy of Art v New Yorku. V té době docházel do studia, respektive do dílny Jeffa Koonse, s nímž spolupracoval jako asistent sochařských projektů. Navzdory Koonsovu tvrzení, že právě tam, se „dělají dějiny“, Stanického pozornost získalo město samo a umělecký život v jeho středu. V paradoxní situaci mezi koonsovskou velkoprodukcí a studiem renesanční kresby a architektury se začal upevňovat onen neokonstruktivistický rys předefinovaný novou postmoderní zkušeností.
Stanického sochařská zkušenost pracuje s rozličnými materiály, jako je dřevo, polystyren, průmyslové materiály, jako cement, ocelové sítě, plech a především sklo. Ale „prvotní je nutnost sdělení. Materiál určí až samotná realizace“, říká autor. Nutno dodat, že zásadní součástí materiálu, s nímž pracuje, je i místo realizace samotné.
Jakub Berdych Karpelis (*1971, Praha) je spoluzakladatelem společnosti Qubus, jednoho z nejoriginálnějších českých designových studií.
Signifikantním znakem Berdychovy tvorby je hledání a nalézání již několikrát používaných věcí. Primární funkce daného objektu jsou potlačeny a skrze jiné tvarosloví jsou v něm nalezeny znakové systémy zcela nové. V kontextu českého designu je tato Jakubova tendence k recyklaci a reintepretaci naprosto určující a dá se říci, že vytvořila specifikum českého současného designu, tak jak nás vnímá zahraniční scéna. Povyšuje zdánlivě mizivé hodnoty na luxusní, významově obrací obyčejné věci v exkluzivní, anebo v nich otevře úplně novou razantní sémiotiku. Berdychovy objekty mnohdy silně zpochybňují konvenční představy o materiálech a dokonce i samotných objektech, protože stírají hranice mezi použitelností, funkčností, významovostí a expresivitou.
Kromě koncepčního a produktového designu pracuje Jakub také na projektech pro interiérový design, architekturu a výtvarné umění.
Ukázky Berdychovy tvorby najdete v galeriích v České republice i v zahraničí – Moss Gallery v New Yorku a Mint Gallery v Londýně, stejně jako v mnoha muzeálních sbírkách, jako je například Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze či Die Neue Sammlung – Pinakothek der Moderne v Mnichově a také v četných soukromých sbírkách.
Od roku 2008 je uměleckým ředitelem společnosti Dox společnosti Qubus, obchodu se sídlem v Centru současného umění DOX v Praze, kde vedle výběru současného českého designu a užitého umění nabízí známá jména a mezinárodní značky. Jakub Berdych patří bezpochyby mezi nejvýraznější současné české umělce.
Výstava trvá do 10.9.2021.
Návštevníci hromadných podujatí sú povinní dodržiavať:
– pri vstupe mať na sebe rúško, dezinfikovať si ruky a dodržiavať rozostupy. Preukázanie sa testom už nie je potrebné.
Foto: Marek Jančúch
